Ačkoliv se některé nemoci vyskytují zejména v zemích třetího světa, ani vyspělé státy nejsou s počtem nakažených mnohdy pozadu. Řada lidí se přitom nakazí pouze v důsledku vlastní lehkovážnosti a nezodpovědnosti. Přitom zabránit přenosu onemocnění není vůbec těžké. Stačí dodržovat jednoduchá preventivní opatření, kterými jsou spolehlivá ochrana při styku, dostatečná hygiena a ne příliš časté střídání sexuálních partnerů.
Co se dozvíte v článku
Co jsou příjice?
Příjice představují český název pro nemoc zvanou syfilis. Jedná se o pohlavně přenosnou infekci, kterou vyvolává bakterie Treponema pallidum. Tímto onemocněním se ročně nakazí několik milionů lidí po celém světě, přičemž nejvíce nakažených se nachází v rozvojových zemích.
Onemocnění se v dávných dobách nazývalo také jako venerický mor či galská nemoc a první zmínky o něm pocházejí z roku 1493. I když se v moderní době příjice vyskytují hlavně v rozvojových zemích, ani Evropě se tato nemoc nevyhýbá. V České republice došlo dokonce od roku 2013 do roku 2022 k dvojnásobnému navýšení počtu nakažených. [1, 2, 3, 4]
Jak dochází k přenosu?
Jak bylo zmíněno, příjice jsou pohlavně přenosná infekce, což znamená, že zpravidla dochází k nákaze při sexuálním styku. Není tomu ale tak vždy. Zhruba 5 % pacientů je nakaženo jiným způsobem než pohlavní cestou. Bakterie způsobující tuto nemoc se na člověka totiž mohou přenést při bezprostředním kontaktu s biologickým materiálem, na kterém se vyskytují.
Nakazit příjicemi se tak můžete i prostřednictvím sekretu z kožních lézí, slizničních lézí nebo vzácněji prostřednictvím krve. Onemocnění se u vás tedy může rozvinout také v případě, že se s nakaženým například jen líbáte. Kromě toho je přenos bakterie zároveň možný i z matky na dítě, a to buď transplacentárně, nebo během porodu. Podle toho, jak došlo k nákaze, se pak příjice dělí na získané či vrozené. [5, 6, 7, 8, 9]
Jaké mají příjice příznaky?
Příjice probíhají ve třech fázích, pro které jsou charakteristické určité příznaky. Ty se však u nakaženého nemusí vůbec projevit a pacient tak může být pouze přenašečem nemoci. Inkubační doba příjic se pohybuje v rozmezí od 10 do 90 dnů, nejčastěji se ale nemoc projeví po třech týdnech.
První stádium neboli takzvaný primární syfilis se začne projevovat na sliznici, kde se bakterie dostala do těla. V místě kontaktu se po několika týdnech objeví tvrdý vřed, který obvykle není bolestivý. Krátce na to pak dochází také ke zduření spádových lymfatických uzlin.
Během druhého stádia nemoci (sekundární syfilis) už infekce postupuje do celého organismu, což se projeví výskytem exantému v oblasti trupu, který zpravidla během několika týdnů zmizí. Může se však objevovat opakovaně. Kromě exantému dochází v této fázi nemoci též ke zduření uzlin na krku, v podpaží a v tříslech a také k tvorbě bílých plošek v ústech (tzv. syfilitická angína).
V místech na těle, která se snadno zapařují, se ve druhém stádiu onemocnění tvoří papuly až hrbolky červené barvy nebo v barvě kůže. Může rovněž dojít k depigmentaci krku a na sliznici genitálu se tvoří enantém. Pacientům navíc řídnou vlasy a vypadávají řasy. Právě první dvě fáze příjic jsou nakažlivé.
Sekundární syfilis trvá přibližně dva roky, poté symptomy vymizí a nemoc se nějakou dobu neprojevuje. V tomto pozdně latentním stádiu ji tak lze stanovit pouze z krevních testů. Zatímco pacient neregistruje žádné nepříjemné příznaky, nemoc se dále rozvíjí a postupně přechází do třetí fáze (terciární syfilis), která je nejzávažnější.
Třetí stádium nemoci je sice nejméně nakažlivé, zato ale nejnebezpečnější. V této fázi se infekce dostává už do konkrétního orgánu, kde vzniká nekrotická hmota rozpadem zánětlivého ložiska. Nejčastěji bývá postižen centrální nervový systém, kardiovaskulární systém, srdce, klouby a kosti.
Nemoc může mít na svědomí vznik aneurysmatu, destrukci nosní přepážky, perforaci tvrdého patra či zánět kostí. Zároveň dochází také k postižení nervové tkáně, což má za následek rozvoj neurologických problémů, jako je například obrna, potíže s chůzí nebo postižení hlavových nervů. Stejně tak se mohou rozvinout i příznaky psychiatrické, například poruchy řeči, demence a další. [9, 10, 11, 12]
Diagnóza a léčba příjic
Příjice je možné diagnostikovat pomocí stěru ze vředu, který ukáže, zda je v něm přítomná bakterie Treponema pallidum. Další možností, jak zjistit, že pacient trpí touto nemocí, jsou krevní testy. Ty mohou potvrdit přítomnost protilátek, které vytvořil imunitní systém v reakci na přítomnost infekce.
Aby byla nemoc odhalena a léčena zavčasu, je potřeba vždy jakýkoliv vřed vyskytující se na genitálu nechat prohlédnout co nejdříve dermatovenerologem. V žádném případě se nesnažte daný vřed doma sami léčit (mastičkami a podobně), jelikož byste tím mohli znemožnit získání materiálu, který spolehlivě prokáže přítomnost dané bakterie.
Pakliže se příjice u pacienta prokáží, následnou léčbu zajišťuje dermatovenerologické lůžkové zařízení. Pacient je tedy hospitalizován a jsou mu podávána antibiotika. Ošetřující lékař je přitom vázán lékařským tajemstvím, čili léčba probíhá vždy diskrétně s ohledem na pacientovo soukromí. [13, 14, 15, 16, 17]
Jak potížím předejít?
Jedinou 100% spolehlivou prevencí příjic je absolutní sexuální abstinence týkající se jak vaginálního, tak análního i orálního sexu. Nicméně, tato nemoc už není ve vyspělých státech tolik rozšířená. Pokud se tedy nechcete zmíněných aktivit vzdávat, postačí, když budete při pohlavním styku používat dostatečnou ochranu.
Pokud s jistotou nevíte, že váš partner či partnerka nejsou nakaženi, vždy při sexu používejte kondom. Ten jediný dokáže zabránit šíření bakterií z lézí na genitál. Zároveň mezi sebou nesdílejte své sexuální hračky a nestřídejte příliš často své sexuální partnery. [18, 19, 20, 21]
Zdroje: nzip.cz, wikiskripta.eu, who.int, vfn.cz, prevence-praha.cz, khsova.cz, my.clevelandclinic.org, cdc.gov, mayoclinic.org, webmd.com