Co je třezalka?
Jako třezalka (Hypericum) se označuje rostlinný rod z čeledi třezalkovité (Hypericaceae), který zahrnuje řadu vytrvalých bylin, opadavých či stálezelených keřů a dokonce i stromů. Ty jsou rozšířené prakticky po celém světě s výjimkou arktických a oblastí, pouští a nížin v tropech. Setkat se s nimi můžete především v mírném pásmu, ale rostou i na mnoha dalších zajímavých místech.
Název třezalka, jenž odkazuje hlavně k žláznatě tečkovaným listům, byl nejspíš odvozen ze staroslověnského termínu třězati, což znamená rozdrásat či rozpíchat, nebo ze staročeského slova dřěžeti, tedy třást se. Odborné označením Hypericum pak vychází ze spojení slov hypo (pod) a eriké (vřes), tedy doslova „roustoucí pod vřesem“. Druhou možností je spojení hyper (nad) a eikón (představa), což odkazuje na údajnou schopnost třezalky odhánět zlé duchy. [1, 2, 3]
Jaké má třezalka druhy?
V současné době botanikové rozlišují až 490 samostatných druhů třezalek. Na evropském území jich roste zhruba 65, přičemž s většinou z nich se můžete setkat ve Středomoří. Hojně jsou pak třezalky rozšířené třeba v Malé Asii (konkrétně v Turecku roste až 82 různých druhů), v Latinské Americe nebo třeba v Číně. Mezi nejznámější druhy třezalek se pak řadí:
- třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum),
- třezalka čínská (Hypericum chinense),
- třezalka čtyřkřídlá (Hypericum tetrapterum),
- třezalka horská (Hypericum montanum),
- třezalka chlupatá (Hypericum hirsutum).
- třezalka kalíškatá (Hypericum calycinum),
- třezalka listnatá (Hypericum frondosum),
- třezalka pěkná (Hypericum pulchrum),
- třezalka rozkladitá (Hypericum patulum),
- třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum),
- třezalka tříkvětá (Hypericum kalmianum),
- třezalka velkolistá (Hypericum grandifolium),
- třezalka žláznatá (Hypericum glandulosum).
Na území České republiky je zastoupeno hned 8 různých druhů. V teplejších oblastech se nejčastěji jedná o třezalku tečkovanou, zatímco chladnější místa běžně obývá třezalka skvrnitá. V nižších a středních polohách můžete dále narazit na třezalku čtyřkřídlou (v mokřadech či na mokrých loukách), třezalku horskou a třezalku chlupatou (v křoviskách a světlejších lesích).
Spíše zřídka se můžete setkat s třezalkou rozprostřenou, pro niž je typická poléhavá lodyha, a vzácná je u nás také třezalka ozdobná, která nejčastěji roste na stepních a lesostepních stanovištích v teplejších oblastech. Kriticky ohroženým druhem je v České republice třezalka pěkná, kterou botanikové nějaký čas považovali dokonce za vyhynulou. [4, 5, 6]
Třezalka tečkovaná
Jedním z nejznámějších představitelů výše zmíněného rostlinného rodu je třezalka tečkovaná, která je mezi lidmi známá hlavně jako oblíbená léčivka. V současné době se nejčastěji využívá při léčbě deprese a úzkostných stavů, ale někteří vyzdvihují také její antibakteriální a antivirotické účinky. Na trhu je proto dostupná řada produktů s třezalkou, jako jsou čaje, tinktury nebo doplňky stravy.
Pro svou oblíbenost v tradičním léčitelství a údajným mystickým účinkům si třezalka tečkovaná vysloužila také řadu lidových názvů, které se hojně používají i dnes. K těm nejznámějším patří třeba čarovník, děravec, dřezalka, svatojánská bylina nebo bylina sv. Jana, což odkazuje na skutečnost, že dříve lidé sbírali třezalku o svatojánské noci, dívky z ní vily věnečky a nosily je při tanci kolem Janova ohně.
Díky hypericinu, což je červené barvivo obsažené ve žlázkách třezalkových listů, si pak rostlina vysloužila také označení krevník, krevniček, krvavník nebo krev sv. Jana. Běžně se pak můžete setkat i s označením prostřelenec, koření psotníkové, kvítí Panny Marie, laskavé koření, lubovník, milovníček, třesavice, zděšenec, zvoneček svatého Jana, zvonček červený či zvonečkové koření. [7, 8, 9, 10]
Jak vypadá třezalka tečkovaná?
Jde o vytrvalou lysou bylinu s bohatým kořenovým systémem, která obvykle dorůstá do výšky 30–100 cm. Statná lodyha může být přímá či vystoupavá a většinou se příliš nevětví, ale v horní polovině se objevují kvetoucí úžlabní výhonky. V průběhu sezóny pak tyto kulaté stonky se dvěma úzkými podélnými lištami mohou částečně dřevnatět.
Lodyha bývá osázená podlouhlými vejčitými nebo kopinatými listy, které jsou zhruba 15–35 mm dlouhé a bývají přisedlé nebo krátce řapíkaté. Jejich čepel je celokrajná (nebo dokonce slabě podvinutá na okrajích). Na ploše jednotlivých listů se pak objevují tečkovité siličné nádržky a tmavé žlázky. Podíváte-li se proti světlu, prosvítat budou především hlavní žilky, zatímco ty drobné budou nezřetelné.
Květenství třezalky tečkované jsou bohatá, ale poměrně volně uspořádaná. Jednotlivé květy se přitom skládají z pěti nesouměrných, na jedné straně zubatých korunních lístků, které mají typicky zlatožlutou barvu. Uprostřed se pak nachází zhruba 50 tyčinek a na vrcholu semeníku 3 volné čnělky. Plodem třezalky je vejcovitá tobolka, která obsahuje drobná hnědá nebo černá semena.
Pokud jde o to, jak odlišit třezalku tečkovanou od dalších podobných druhů, na rozdíl od třezalky skvrnité nemají její listy tak patrnou postranní žilnatinu a na lodyze se nachází pouze 2 podélné lišty (u třezalky skvrnité jsou 4, stejně jako v případě třezalky čtyřkřídlé). Všechny ostatní druhy třezalky, které rostou v České republice, se vyznačují žláznatě zubatým okrajem kališních lístků. [11, 12, 13]
Kde roste třezalka tečkovaná?
Tento oblíbený druh je hojně rozšířený v Evropě (kromě arktických oblastí), v Asii a v severní Africe. Byl ovšem zavlečen do mírného a subtropického pásma na všech kontinentech, takže na něj můžete narazit také v Jižní Americe od Chile a Uruguaye až po Patagonii. Na některých místech je dnes třezalka tečkovaná dokonce řazena mezi plevelné rostliny.
V polovině 19. století se tento druh dostal také do Austrálie, kde ho lidé pěstovali v botanických zahradách. Postupně však zplaněl a rozšířil se hlavně v jihovýchodní části světadílu. Na území České republiky se pak s třezalkou tečkovanou setkáte především v nižších a středních polohách, kde roste na slunných stanovištích. [14, 15, 16, 17]
Obsažené látky
Třezalka tečkovaná obsahuje více než 150 různých látek, z nichž mnohé mají prokazatelný biologický účinek. Mezi ty nejvýznamnější (z medicínského hlediska) se řadí flavonoidy, nafrodiantrony (konkrétně hypericin a pseudohypericin) a floroglucinoly (konkrétně hyperforin a adhyperforin). K dalším obsaženým látkám patří třeba esenciální oleje, xanthony, třísloviny, organické kyseliny, vitamín C nebo provitamín A.
Hypericiny jsou koncentrovány ve žlázkách, které jsou rozptýlené po nadzemní části třezalky tečkované. Největší množství hypericinů nicméně obsahují plně rozkvetlé květy (údajně až 8× více než listy). Tyto látky mají antivirotické účinky, jsou zodpovědné za fotosenzibilující efekt a kromě toho výrazně přispívají k tomu, že třezalka funguje jako antidepresivum.
Hyperforin se nachází hlavně v průsvitných žlázkách generativních orgánů, přičemž největší množství je obsaženo v nedozrálých plodech třezalky tečkované. Ve stonku a listech naopak tato látka téměř chybí. Co se týče účinků na lidské zdraví, hyperforin je hlavním nositelem antidepresivní funkce třezalky tečkované a je zároveň zodpovědný za negativní interakce s některými léčivy.
Flavonové sloučeniny, které mají samy o sobě antidepresivní účinek a zároveň podporují farmaceutické působení jiných obsažených látek (zejména hypericinů), jsou přítomné v listech i květech třezalky tečkované. Zahrnují volné flavonoidy (kvercetin, kempferol, luteolin…) a biflavonoidy nebo jsou vázané v podobě glykosidů (rutin, kvercitrin, isokvercitrin, hyperosid…). [18, 19, 20]
Historické využití třezalky
Třezalka tečkovaná má v lidové medicíně své pevně dané místo již od pradávna. Například staří Řekové a Římané věřili, že je tato bylina obdařena magickou silou a je schopná zahnat zlé duchy. Kromě toho se třezalka používala také během různých rituálních obřadů a měla chránit člověka před uhranutím, blesky nebo démony. Největší účinky pak údajně měla, pokud ji člověk nasbíral během svatojánské noci.
Během 17. století se pak rozmohlo využití třezalky tečkované k léčbě různých drobných poranění a otoků, a to jak ve formě mastí, tak i v podobě odvarů. Postupem času lidoví léčitelé začali nať a květy této byliny používat při mnoha dalších příležitostech, například u pacientů trpících onemocněním močového měchýře, dnou, bronchitidou nebo třeba menstruačními bolestmi. Kromě toho s ní léčili také kousnutí jedovatým zvířetem, epilepsii nebo ochrnutí. [21, 22, 23]
Jaké má třezalka účinky na zdraví?
Pokud jde o současné využití, v první řadě je nutné zmínit, že je třezalka antidepresivum přírodního původu, které se hodí k léčbě lehkých a středně těžkých forem deprese. Tuto skutečnost se podařilo dokázat pomocí řady kontrolovaných randomizovaných studií, které potvrdily, že má třezalka uklidňující účinky na lidský organismus, zahání pocity melancholie a může pomoci v boji proti stresu.
Některé přípravky, které obsahují extrakt z třezalky tečkované, mohou být při léčbě deprese stejně účinné jako léky na předpis a navíc nejsou spojovány s tolika vedlejšími účinky. Třezalka navíc pomáhá i při změnách nálad, podporuje duševní rovnováhu pacientů a může být prospěšná při léčbě nespavosti, úzkostných stavů a žaludečních neuróz. Ideální je přitom používat třezalku ve formě čaje.
Ačkoliv si lékaři nejsou zcela jistí tím, jak antidepresivní účinky třezalky fungují, předpokládá se, že daný efekt má co do činění s působením byliny na pacientův mozek. Hypericin a hyperforin údajně mohou zvyšovat hladinu určitých látek, jako je například serotonin. Lidé trpící depresí totiž mívají hladinu serotoninu a dalších neurotransmiterů nižší než zdraví jedinci. [24, 25, 26, 27, 28]
Výzkumy také naznačují, že užívání třezalky (často i v kombinaci s jinými bylinami, jako je ploštičník hroznatý) může snižovat příznaky menopauzy, kam se řadí například návaly horka, úzkosti nebo změny nálad. Doporučuje se ale i pacientkám, které si stěžují na premenstruační syndrom (PMS), jenž se obvykle pojí s podrážděností, zvýšenou citlivostí prsou i nepříjemnými bolestmi v podbřišku. [29, 30, 31, 32]
Dalším problémem, s nímž může třezalka tečkovaná pomoci, je somatoformní porucha. Pro tu je typická přítomnost různých tělesných příznaků, které jsou pro pacienta velice nepříjemné, ale bez jakýchkoliv prokázaných organických změn. Daný stav pak u pacienta způsobuje silnou úzkost z fyzických projevů, kam patří bolesti, celková slabost nebo dušnost. [33, 34]
Aby toho nebylo málo, i dnes se třezalka tečkovaná využívá k léčbě ekzémů, atopické dermatitidy, drobných poranění a popálenin, modřin, naraženin, pohmožděnin, vředů nebo třeba hemoroidů. Má totiž antibakteriální i antivirotické vlastnosti a může dokonce pomoci také v boji proti zánětu. Lidé přitom danou bylinu ve formě krémů, olejů a tinktur aplikují hlavně lokálně. [35, 36, 37]
Kromě toho pak třezalka může pozitivně působit také na ledviny a trávicí trakt, má močopudné účinky a celkově podporuje činnost žaludku, žlučníku, jater a močových cest. Některé studie naznačují, že zároveň přispívá k normálnímu fungování dýchacího a kardiovaskulárního systému, ale všechny tyto oblasti jsou prozatím nedostatečně prozkoumané a je potřeba provést další výzkum. Mezi další obtíže, při jejichž léčbě může mít třezalka tečkovaná pozitivní efekt, patří například:
- sezónní afektivní porucha,
- obsedantně kompulzivní porucha,
- alkoholová a nikotinová závislost,
- generalizovaná úzkostná porucha,
- poruchy spánku. [38, 39, 40, 41]
Jaké má třezalka nežádoucí účinky?
Ačkoliv je třezalka mezi lidmi jako léčivka velice oblíbená, ve skutečnosti se s jejím užíváním může pojit i řada vedlejších účinků. Navíc interaguje s mnoha léky, což může být pro člověka velmi nebezpečné. Proto je nutné vždy konzultovat užívání třezalky nebo doplňků stravy, které ji obsahují, se svým ošetřujícím lékařem, a to nejen v případě, že užíváte nějaká léčiva.
První účinky třezalky se údajně projeví nejdříve za 2 týdny a při perorálním podávání by její užívání mělo být bezpečné až po dobu 12 týdnů. Poté je dobré na nějaký čas bylinu vysadit. U některých pacientů se však mohou objevit nežádoucí účinky, které zahrnují třeba:
- motání hlavy,
- průjmy či zácpu,
- žaludeční obtíže,
- suchost v ústech,
- celkovou únavu,
- bolesti hlavy,
- úzkosti a nespavost.
Pokud užíváte třezalku v příliš vysokých dávkách, hrozí vám také zvýšená citlivost na sluneční světlo (fotosenzitivita). Vystavíte-li pokožku slunečním paprskům, může se pak objevit velice nepříjemná kožní reakce. Je proto důležité používat dostatečně silný opalovací krém, nosit delší oblečení a pokrývky hlavy a vyhýbat se soláriím.
Pro některé pacienty je pak užívání třezalky nevhodné, a proto je nutné situaci vždy raději dopředu probrat s lékařem. Sem patří především těhotné a kojící ženy, ale i lidé s nízkým krevním tlakem, pacienti trpící cukrovkou či pylovou alergií nebo osoby, u nichž se objevil metastazující nádor. Dále pak někdy může třezalka zhoršovat symptomy u lidí s těmito obtížemi:
- porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD),
- těžká deprese,
- bipolární porucha,
- schizofrenie (vyšší riziko psychózy),
- Alzheimerova choroba.
Aby toho nebylo málo, užívání třezalky tečkované může mít negativní dopad také na pacienty, kteří podstupují nějakou operaci, protože ovlivňuje hladinu serotoninu, což by mohlo narušit některé chirurgické postupy. Nebezpečné pak může být i použití anestezie, která by mohla během operace způsobit srdeční komplikace. Proto je dobré přestat užívat třezalku alespoň dva týdny před plánovanou operací. [42, 43, 44, 45, 46]
Negativní dopad na vstřebávání léků
Největším rizikem, které se s užíváním třezalky tečkované a preparátů z ní vyrobených pojí, je jejich interakce s jinými léčivy. Výzkumy totiž prokázaly, že floroglucinoly obsažené v třezalce (hyperforin, adhyperforin) ruší účinek některých medikamentů. Dochází přitom k aktivaci enzymů, které léky v organismu odbourávají, což je konkrétně cytochrom P450 3A4 a P-glykoprotein.
Výsledkem pak bývá pokles hladiny léků v krvi pacienta a oslabení jejich terapeutického účinku, což by mohlo ohrozit pacientovo zdraví a způsobit mu nepříjemné komplikace. V jiných případech se pak může stát, že třezalka účinky léku zesílí, což je stejně nebezpečné jako situace, kdy je efekt léků oslabený. Vždy je proto nutné poradit se o nasazení třezalky s lékařem a popsat mu, jaké léky užíváte.
Například kombinování třezalky tečkované s některými antidepresivy může vést k potenciálně životu nebezpečnému zvýšení serotoninu, což je látka, na níž antidepresiva cílí. Příznaky se pak objevují v řádu minut až hodin a zahrnují například celkový neklid, zrychlení srdečního tepu, zvýšení krevního tlaku, průjem, zvýšenou teplotu nebo halucinace. Pozor byste si však měli dát i na interakci s těmito léčivy:
- antikoncepční pilulky,
- Digoxin (lék na srdce),
- Oxykodon (lék proti bolesti),
- Warfarin (antikoagulant),
- některé léky proti rakovině,
- některé léky proti HIV,
- Alprazolam (Xanax, lék používaný ke zmírnění úzkosti),
- barbituráty (látky tlumící centrální nervový systém),
- většina makrolidových antibiotik (erytromycin nebo klaritromycin),
- některé chemoterapeutické léky,
- některé imunosupresivní léky,
- některé statiny,
- některá antihistaminika,
- fotosenzibilující léky,
- Dextromethorfan (lék na kašel),
- některé léky na nespavost,
- Cyklosporin, který se používá po transplantaci,
- některá antimykotika (itrakonazol, ketokonazol),
- triptany (medikamenty používané k léčbě migrény),
- Theofylin (lék na respirační onemocnění),
- a mnoho dalších. [47, 48, 49, 50]
Sběr třezalky
Pokud vás tato bylina zaujala a chtěli byste vyzkoušet její účinky na vlastní kůži, není nic jednoduššího než se vydat do přírody a sami si ji nasbírat. Můžete přitom sbírat celou nať i květy, a to během července nebo srpna, ale pouze za suchého počasí a ideálně během dopoledne. Rostliny poté svažte a nechte je uschnout na suchém, stinném a dobře větraném místě (při teplotě do 35 °C). Následně si můžete doma připravit odvar, čaj, tinkturu nebo třezalkový olej. [51, 52, 53]
Jaké má třezalka využití?
Třezalka tečkovaná je již od pradávna známá jako léčivá rostlina, ale zároveň byla oblíbená díky svým mystickým vlastnostem. Lidé ji používali třeba jako součást magických obřadů a zároveň se pomocí této byliny chránili před bleskem a zlými duchy. V současné době se pak používá k léčbě různých zdravotních obtíží, přičemž na obsah a skladbu účinných látek má zásadní vliv způsob zpracování.
Vzhledem k tomu, jaké má třezalka tečkovaná účinky na lidský organismus, lidé tuto rostlinu často sbírají a připravují si z ní doma třezalkový čaj (2 lžičky sušené třezalky zalité šálkem vroucí vody, což se nechá 15 minut louhovat). Třezalku je však možné míchat i s dalšími bylinami, které její účinky vhodně doplňují.
Tradiční medicínskou podobou třezalky tečkované je třezalkový olej, jenž se dá používat jak zevně, tak i vnitřně. Doma si můžete připravit tzv. Janův olej vhodný pro zevní použití (do koupele, pro aplikaci na postižená místa), a to konkrétně z květů třezalky natrhaných za slunečného dne. Olej vhodný i pro vnitřní využití se pak většinou připravuje z třezalkové natě s květy.
Na trhu je dnes dostupná celá řada třezalkových přípravků a doplňků stravy, které je možné zakoupit v lékárně nebo na internetu. Patří sem především drcená třezalková nať (sypaná nebo v sáčcích), třezalkové tablety (lisovaný prášek z bylin), třezalkový extrakt v kapslích a tabletách, třezalkové kapky, třezalková tinktura, třezalková šťáva lisovaná z čerstvé rostliny nebo třeba macerát v oleji. [54, 55, 56]
Pěstování třezalky tečkované
Rádi byste si vypěstovali třezalku na vlastní zahrádce, abyste nemuseli její květy a nať chodit sbírat do přírody? V tom případě mějte na paměti, že ji můžete vysévat přímo na venkovní záhon během podzimu. Hloubka výsevu by se přitom měla pohybovat kolem 0,5 cm. Další možností je pak semínka zasadit v únoru a třezalku si předpěstovat.
Zvolíte-li druhou variantu, vysévejte semena na povrch výsevního substrátu a nezasypávejte je hlínou. Ke klíčení, které trvá zhruba 30–60 dnů, pak budou semena potřebovat teplotu od 16 do 22 °C. Sazeničky staré asi 5 týdnů následně přesaďte do dobře prokypřené půdy (spon 25 × 30 cm), a to ideálně v období mezi dubnem a červnem.
A jaké je pro třezalku tečkovanou vhodné stanoviště? Nejlepší jsou slunečná či polostinná místa, která jsou dobře chráněná před větrem. Na půdu tato rostlina příliš náročná není, ideálně by však měla být dostatečně propustná, hlinitopísčitá a mírně vápenitá. Pozor si pak dejte na přílišné vlhko, které by mohlo třezalce uškodit. [57, 58]
Zdroje: botany.cz, semena.cz, nccih.nih.gov, mayoclinic.org, healthline.com, webmd.com, verywellmind.com, medicalnewstoday.com, mojemedicina.cz, my.clevelandclinic.org