Znakový jazyk je způsob komunikace, který využívají nejen neslyšící, ale i jejich příbuzní, tlumočníci a lidé s nejrůznějšími poruchami řeči. Znakování nespočívá jen v pohybech rukou, ale využívá se při něm také mimika, pozice hlavy, postavení ramen a horní části trupu a jiné pohyby.
Co se dozvíte v článku
Znaková řeč, nebo znakový jazyk?
Znaková řeč je starší termín, který se používal až do roku 2008 pro označování komunikačních systémů (českého znakového jazyka a znakované češtiny) pro neslyšící a hluchoněmé osoby. Zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči byl ale na podzim roku 2008 novelizován. Od té doby je preferován pojem „znakový jazyk“.
Dva systémy komunikace pro české neslyšící
Pro české neslyšící je zásadní rozlišovat:
- Český znakový jazyk: vznikl přirozeně a nezávisle na mluvené češtině, takže má svou vlastní gramatiku a pravidla. Kromě pohybů rukou se více využívá prostor. Také se více zapojují obličejové svaly a hlava.
- Znakovanou češtinu: vytvořili ji uměle slyšící lidé, aby mohli komunikovat s neslyšícími, takže gramaticky vychází z mluvené češtiny. Při komunikaci mluvčí větu nejen znakuje, ale také ji vyslovuje.
Zatímco v minulosti jste se mohli setkat s tím, že byla za využívanější a prestižní systém komunikace neslyšících považována znakovaná čeština, dnes stojí v popředí znakový jazyk. Ten je pro samotné neslyšící, kteří se již narodili hluší nebo přišli o sluch v prvních rocích života, mnohem jednodušší, přirozenější a rychlejší.
Na rozdíl od znakované češtiny ho totiž nevymysleli slyšící. Znakový jazyk má svou vlastní gramatiku a strukturu, takže s mluvenou češtinou vlastně nemá nic společného. Znakovanou češtinu využívají spíše lidé nedoslýchaví nebo ti, kteří přišli o sluch v dospělosti. [1, 2, 3, 4, 5]
Je znakový jazyk mezinárodní?
Mezi laickou veřejností se můžete občas setkat s mýtem, že znakový jazyk je univerzální pro všechny neslyšící na světě. Nezakládá se to však na pravdě. Podobně jako jednotlivé státy mají svůj národní mluvený jazyk, i neslyšící obyvatelé daných států mají své národní znakové jazyky. To znamená, že třeba Češi mají svůj český znakový jazyk, Britové používají britský znakový jazyk a Američané zase americký znakový jazyk.
V některých státech, které jsou rozdělené na několik regionů či samostatných oblastí, existuje také více variant znakového jazyka. Typickým příkladem je Belgie, kde existuje francouzský belgický znakový jazyk a vlámský znakový jazyk.
Za mezinárodní způsob komunikace neslyšících se ale dá do jisté míry považovat Mezinárodní znakový systém (MZS). Tento systém byl vyvinut z Gestuna, což je něco podobného jako esperanto mezi mluvenými jazyky. Jen málokdo z neslyšících ale MZS ovládá. Setkat se s ním můžete třeba při Deaflympiádě, což je mezinárodní sportovní událost pro vrcholové neslyšící sportovce, a na akcích pořádaných Světovou federací neslyšících. [6, 7, 8, 9, 10]
Znakový jazyk pro batolata
Zatímco v Česku jde o poměrně vzácnou záležitost, tzv. Baby Signs je hodně populární v anglosaských zemích. Jedná se o zjednodušený komunikační systém, který využívají rodiče v komunikaci s miminky. Nepleťte si to ale s klasickým znakovým jazykem.
Znakování s batolaty je vlastně volný komunikační systém, který může obsahovat naprosto jiná gesta a znaky u každého děťátka. Cílem „miminkovštiny“ tedy není dítě učit nějaké konkrétní znaky, ale spíše najít takové, kterými se s rodiči snaží komunikovat, a aktivně je používat.
Podle odborníků je systém Baby Signs vhodný i pro slyšící děti. Znaky se mohou začít učit klidně již od šesti měsíců věku. Pokud se dítě tímto způsobem naučí, že může rodiči sdělovat své potřeby a vyjadřovat své pocity, bude mnohem klidnější a sebevědomější.
Rozhodně se nemusíte bát, že by se pak nenaučilo mluvit. Postupně bude znaky nahrazovat slovy a znaky si uchová jen pro takové výrazy, u kterých ještě nezná přesná pojmenování. [11, 12, 13, 14]
Slovník a kurz znakového jazyka
Český znakový jazyk má svá vlastní gramatická pravidla. Takže pokud se ho chcete začít učit, počítejte s tím, že to bude podobné, jako kdybyste se učili úplně nový jazyk. Místo mluveného slova ale budete používat gesta, výrazy, mimiku a postavení těla.
Kurzů znakového jazyka dnes existuje opravdu hodně, protože je pořádají různé jazykové školy. Vůbec nejlepší bývají kurzy pod vedením zkušených neslyšících lektorů. Je to podobné jako s cizím mluveným jazykem – nejkvalitnější výuku vám poskytne rodilý mluvčí.
Při komunikaci s neslyšícím si můžete pomoct i speciálním slovníkem, neznáte-li konkrétní znak a potřebujete ho sdělit. Vyzkoušet můžete třeba slovník na stránkách Ruce.cz, jehož provozovatelem je občanské sdružení Kulturní centrum ruce. Po zadání určitého slova se vám zobrazí video znaku ve zvoleném znakovém jazyce. [15, 16, 17, 18]
Zdroje: handspeak.com, nationalgeographic.org, todaysparent.com, whattoexpect.com, cun.cz, cktzj.com, ruce.cz, zakonyprolidi.cz, rozhlas.cz, sancedetem.cz, muni.cz